ŠTIKA OBECNÁ
Výskyt:
Je velmi přizpůsobivá, a proto obývá také většinu našich vod. V tekoucích vodách se s ní setkáváme od ústí až po střední i horní úseky, s výjimkou nejvýše položených potoků. Vyskytuje se v různých typech stojatých vod, jako jsou tůně, slepá ramena, jezera, údolní nádrže a další. Bývá vysazována do rybníků jako likvidátor slabých kusů ryb.
Lov:
Štika je nejdravějším tygrem našich řek a rybníků. Má dokonale ochranné zbarvení, splývá s okolím k nerozeznání.Štika není vybíravá, napadne každou rybku. Chytí-li větší rybu, rovná si ji v tlamě tak, aby ji pohltila hlavou napřed. Tím i okouní ploutev nebo ploutev ježdíka složí a štice se nic nestane. I štika má svou dobu, kdy se vydává na lov. Není to vždy stejné, zpravidla časně dopoledne a později odpoledne. Když je po vytření, kdy zbavila své útroby tisíců jiker nebo chuchvalců mlíčí, bere po celý den. V této době je nejhladovější a vrhá se na kořist nejzuřivěji. Štika se vrhá na návnadu jako tornádo. Často se stává, že v několikametrové vzdálenosti od břehu se štika pokouší o poslední nenadálý, prudký únik. Vzburcuje bleskurychle ve svém mocném těle všechny síly a rozmáchne se k prudkému obratu. Jako vystřelené torpédo se vrhá zpět do hlubin a nezřídka přetrhává překvapenému rybáři silon. Ostré žaludeční šťávy rozleptají kov ostrého háčku, ztupí jeho smrtonosné špice, zničí ocelové lanko, které zpuchří jako šňůra. Žravost štik je někdy neuvěřitelná. Nejlépe se chytají na podzim, za chladných dnů, když ráno udeřily již první mrazíky. Jako návnadu lze použít živou či mrtvou rybku, třpytku.